Lhář

Divadelní hru "Lhář" sepsal Carlo Goldoni v roce 1751, v době, kdy u nás vládla Marie Terezie. Své dílo sepsal jako frašku - lidovou komedii pro pobavení a oddych, tak trochu v duchu našich "Šmidrovek" a s tímto cílem ke hře přistoupili i ochotníci divadelního spolku J. K. Tyla z Kardašovy Řečice

Pravdou je, že čas už hodně oponou trhl a příběh z poloviny 18. věku zdá se poněkud zaprášený. O to větší výzva to byla pro herce a režiséra Karla Zaviačiče se s textem popasovat, patřičně ho aktualizovat a rozvinout. Prostor pro to měli všichni protagonisté, neboť typické charaktery Goldoniho postav máme mezi sebou stále. Nejsou vám povědomí? Lelio - všemi mastmi mazaný a zkušený milovník žen, potácející se v chumáči svých lží a polopravd; jeho věrný sluha Arlecchino, snažící se napodobit svého pána, u toho se dobře pobavit i najíst a získat srdce své vyvolené Colombiny; Leliův otec Pantalone, kupec benátský, dobrácký a důvěřivý; doktor Balanzoni, který chce ze všeho nejvíce provdat své rozverné dcery Rosauru a Beatrici; zamilovaný a nesmělý lékařský učeň Florindo; rázný a čestný stárnoucí kavalír Ottavio. A kdo si svůj text upravil a přizpůsobil nejvíce? Nu přece sluha Brighella v podání Stanislava Červenky.