Výzdoba sálu hudebního pavilonu Rondelu

Většina návštěvníků považuje Rondel právem za krásnou a impozantní stavbu. To byl také záměr pánů z Hradce, když jeho konstrukci na samém konci 16. století zadali svým italským stavitelům a umělcům. V reprezentativním sálu Rondelu se vítali a hostili návštěvníci z mnoha šlechtických dvorů a také mocní evropští vladaři. Nejčastěji působivou atmosféru Rondelu obdivoval při svých zastaveních v Jindřichově Hradci císař Leopold I. a jeho syn císař Josef I., ale i další korunované hlavy. Kromě neobvyklého způsobu muzicírování v Rondelu, tak zvané „skryté hudby“, která do sálu pronikala z tajné podzemní místnosti pod ním, to byla především manýristicky pestrá štuková a malířská výzdoba sálu, která silně působila a dodnes působí na smysly návštěvníků. Vnitřní prostor je nápadně rozdělen bohatě zdobenou římsou, která obtáčí celý sál ve výši šesti metrů od země.

I když zdobné prvky a tvar kopule mohou představu o rozměrech zkreslovat, římsa rozděluje celkovou výšku sálu 12,6 metru přesně na polovinu. Její horní okraj je 6,3 metru nad zemí. Římsa však nerozděluje jen rozměry sálu. Nápis na římse v německé řeči se svou stavbou může překládat více způsoby. Jeden z možných zní: „Lstí hada a Adamem a Evou jsme vešli v pokušení. Bohem stvořené lidstvo se oddalo svéhlavosti.“ Významná je souvislost nápisu s  výzdobou stěn a kopule. V kopuli spatřujeme především postavy andělů různých velikostí, které často drží ve svých rukou hudební nástroje. Jsou zde také lidské postavy hudebníků a dále rozmanité polo-postavy a tváře pohledných nebo krásných rysů. Mimoto se v kopuli objevují další mytologické nebo obecně nadpozemské motivy, a vše doplňuje množství zlacených linií, lístků, rozvilin, květů a girland.

Při pohledu na písmena nápisu na římse je i bez ostrého zraku jasné, že jsou sestavena z mnoha drobných objektů. Při použití dalekohledu nebo jiné optiky se pak prohlížení stane velmi zábavným. Jednotlivé části písmen se skládají z dětských i dospělých tváří často lemovaných andělskými perutěmi, stylizovaných mořských živočichů, květů, rostlinných úponků a dalších prvků. Sdělení nápisu připomíná ideu ztraceného ráje.

Zdobné motivy v kopuli jednoznačně připomínají ráj, zatímco motivy na stěnách pod římsou tvoří postavy podivných pitvorných stvoření. Některá připomínají harpyje. Dále vidíme nespočetné množství různě velkých fantaskních obličejů. Ačkoli některé se tváří poměrně neutrálně, většina vyjadřuje zlost, smutek nebo hrůzu přítomnou v pozemském světě. Jakoby snad bytosti zpodobněné pod římsou chtěly varovat před oddáváním se radostem a slastem života s nezdravou vášní.

Sál Rondelu je i bez využití sklepení ideální koncertní síní. Ne však pro všechny druhy nástrojů, ani pro libovolný repertoár. Nejlépe rozezní prostor sálu strunné nástroje a nástroje smyčcové. Z dechových nástrojů jsou vhodné příčné flétny a některé druhy zobcových. Silnější dechové nástroje jsou pro sál Rondelu postupně méně vhodné, jak dokládají paměti kardinála Harracha, který zde byl v květnu roku 1659 přítomen slavnosti, na níž v Rondelu vystoupilo i 20 dudáků. Jak poznamenal: „Málem jsem přišel o sluch.“