Evžen Jaromír Czernin

V sobotu 13. února uplyne 170 let od narození hraběte Evžena Jaromíra Czernina.  Jeho otcem byl Jaromír hrabě Czernin (1818–1908), matkou Karolina rozená Schaffgotschová (1820–1876). V roce 1876 se oženil s umělecky založenou hraběnkou Františkou „Fanny“ Schönburg-Hartensteinovou, jejíž rod pocházel z nedaleké Červené Lhoty. Manželství bylo velmi harmonické, ale bohužel zůstalo bezdětné. Evžen Jaromír se zapojil do politiky, několikrát byl zvolen do Říšské rady, kde zasedal v národním parlamentním Českém klubu. Byl také dědičným členem horní komory parlamentu, tzv. Panské sněmovny.

Od roku 1881 zastával čestné dvorské funkce c. k. komořího a později císařského tajného rady. V roce 1896 se jako člen oficiální rakouské delegace zúčastnil korunovace posledního ruského cara Mikuláše II. v Moskvě. Ve svých denících vzpomínal na neskutečnou rozlehlost, ale také značnou zaostalost tehdejší ruské říše. Na kulturním poli působil Evžen jako prezident kuratoria Moderní galerie Království českého v Praze. Svým působením se významně zapsal i do dějin jindřichohradeckého zámku. Nejprve si v roce 1878 se svou manželkou zřídil nový byt v přízemí Adamova stavení (dnes prohlídková trasa C) s okny do zámecké zahrady. Podstatný byl ale hlavně jeho přínos v rámci rekonstrukcí zčásti stále zchátralého starobylého hradeckého sídla.

Tristní stav některých budov způsobený požárem v roce 1773 se ještě prohloubil po vichřici na jaře roku 1906. Znepokojený hrabě se tak rozhodl navázat na působení svého děda Karla Evžena (1796–1868) a zahájit velkou obnovu středověkých částí jindřichohradeckého zámku. Povolal proslulého vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheinu, který pracoval na obnově mnoha hradů a zámků, včetně blízké Červené Lhoty. Na rekonstrukci měla velký zájem i Evženova manželka Fanny milující Jindřichův Hradec, která podobu oprav velmi ovlivnila. Rekonstrukce byla prováděna značně moderním způsobem již pod dohledem památkových orgánů. Humbert Walcher kupříkladu vůbec poprvé na českých památkách užil železobetonu na nové stropy ve starém paláci, které ale byly upraveny tak, aby pohledově vypadaly jako stropy dřevěné trámové.  

V takto opraveném gotickém Starém stavení následně mohl být umístěn rozsáhlý hraběcí archiv, který se v jeho horních patrech nachází dosud. Rekonstrukce ale zasáhla i jinak běžně obývané Adamovo stavení, v jehož nejvyšším patře byly zřízeny další hostinské pokoje.  Obnovena a zastřešena tehdy byla také Černá věž či Červená věž s arkýři. Nové střechy se dočkalo i jinak stále nevyužité Španělské křídlo. Další postup rekonstrukčních prací zbrzdila v roce 1914 první světová válka a události po ní. Pro stárnoucího Evžena Jaromíra Czernina, který se vždy zasazoval o blaho českých věcí a svůj poslanecký slib skládal v češtině, byl však rozpad tradiční monarchie a vznik nové Československé republiky zklamáním. Tvrdě jej zasáhla zejména pozemková reforma, během níž přišel o rozsáhlé statky včetně jemčinského polesí. Další financování nákladných oprav tak bylo ohroženo. Evžen Jaromír zemřel na zámku v Petrohradu u Podbořan 5. listopadu 1925, pohřben byl po boku svých předků v rodové hrobce u svatého Jakuba v Jindřichově Hradci. Jeho žena Fanny ho následovala o pár měsíců později. Rodové statky po něm zdědil jeho mladší bratr František (1857–1932), který navázal na bratrovo dílo a přes finanční těžkosti dále v rekonstrukcích jindřichohradeckého zámku pokračoval.